Koločava

23. července 2019 v 7:56
Na Ukrajinu? To se nebojíš? A co tam budeš dělat? Tam je hezká příroda? Ne nebojim. Jo jedeme opravdu na dovolenou na Zakarpatskou Ukrajinu! Chodit po horách, resp. poloninách.
Takové byly reakce na moji odpověď, že na dovolenou jedeme na Ukrajinu. Rozhodli jsme se podle fotek krásného pohoří a podle toho, že Zakarpatská Ukrajina byla před válkou součástí Československa. Tak jaképak strachy.
Očekávala jsem chudší zemi než je Česko a krásnou přírodu. Obojí se mi splnilo a ještě něco navíc. První překvapení mě čekalo na hranicích. Jak snadno se zapomíná na dlouhé fronty na hranicích, na nepříjemné celníky a prohlídky osobních zavazadel.
Druhé probuzení bylo po najetí na silnici. Díry, které se nacházely i na silnicích ve velkých městech, byly prostě neuvěřitelné a vzpomínali jsme na D1 s láskou.
Jak jsme se blížili Koločavě tak děr přibývalo a jeli jsme čím dál pomaleji. Začali jsme kličkovat z jedné strany na druhou. Kromě objíždění děr přibylo ještě vyhýbání se kravám, jdoucím na nebo z pastvy. Nikdo ale netroubil ani se nerozčiloval. Všichni to brali normálně a tu chvilku, než kráva uhnula, počkali. Zřejmě je to ovlivněno tím, že v kraji je vysoká nezaměstnanost a tak nikdo nespěchá. Vstřebala jsem tahle první překvapení a začala si užívat dovolenou. Nazvala bych ji Návrat do dětství.
První mně zaujaly babičky. Měly na hlavě šátky a vypadaly jako babičky. Většinou byly na zahrádce, kde buď pracovaly nebo u plotu hovořily se sousedkou.
Hned potom jsem si všimla dětí. Hodně jich bylo venku na kole. Jezdily bez helmy často na větším kole, do kterého dorostou. Kdo neměl kolo, toho kamarád vezl na štangli nebo na nosiči.
Díry na silnici nahrazovaly funkci retardérů, auta jezdila pomalu a tak se na silnici mohli bezpečně přesouvat krávy i lidi i cyklisti.
Dvakrát jsem se vezla gruzavikem, stála jsem na korbě hned za kabinou řidiče a užívala si vítr ve vlasech, prach ve tváři.
I na Ukrajině jsou žluté lány polí, ale pěstují se na nich slunečnice. Ukrajinci milují slunečnicová semínka. Prodávají se neloupaná a tak kupující nemají šanci zlenivět a bez práce se cpát.
Kolem domků mají lidé zahrádky, kde pěstují vše potřebné, chovají slepice, kachny, kozy, krávy. Ale taky tam mají kytky, které měla na zahradě i moje babička.
Vedle starých malých domků mají rozestavěné velké domy. Okolo staveb je vždy dřevěné lešení. Staví se dlouho, protože peníze vydělávají v zahraničí a potom si stavbu často realizují sami. Staví se z toho, co zrovna je.
Příroda je kolem Koločavy krásná. Cestou na poloninu jsme šli přes louky. Kvetly a voněly, že jsem měla pocit, že se nacházím v bylinkových lázních. Dnes již tyhle louky v Čechách nevidím. Výhledy na poloninách byly nádherné. Polonina Krásna se tak nejmenuje náhodou.
Na trhu dostanete vše bio. Aniž by kdo o to usiloval. Prostě se prodává, co kdo vypěstoval nebo nasbíral v lese nebo na louce.
Lidem se na Ukrajině určitě nežije lehce. Stát nefunguje. Nezaměstnanost je ohromná. Platy nízké. Hodně lidí pracuje v zahraničí na nekvalifikované práci. Důchody jsou malé. Lidé musí hodně pracovat aby měli to nejzákladnější.
Žít bych tam neuměla. Už jsem moc pohodlná. Ale na dovolené jsem tam byla moc šťastná díky klidnějšímu prostředí, přirozenějším lidem a krásné krajině. Zakarpatská Ukrajina je místo, kde mají Čechy rádi, protože za 1. republiky se do Zakarpatí hodně investovalo. I dnes tam cestuje hodně Čechů a tak Koločava žije. Můžete se ubytovat v Četnické stanici, kde se dokonce mluví česky. Ale ukrajinsky se domluvíte bez problémů. Některá slova jsou podobná a jiná mnohem hezčí. Třeba prosím se ukrajinsky řekne 'buď láska'.
Vůbec se mi nechtělo domů do uspěchaného elektronického světa.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 23. července 2019 v 8:11 | Reagovat

Krásný článek, takové pohlazení po duši, i když z krajiny, kde veselo není. Nasávám z článku atmosféru klidu a základu života, čímž je snaha žít. A užívala bych si bio potravy, už jen ten pocit. A taky bych měla dobrý pocit, že svým pobytem trošku pomáhám tamním lidem. Už jen tím, že o krajinu mám zájem :-)

2 madynka madynka | 23. července 2019 v 8:55 | Reagovat

Krása!!!

3 Danka Danka | E-mail | 23. července 2019 v 8:58 | Reagovat

Krásně jsi to napsala.Vnučky také jezdí do Mukačeva.Příroda asi úžasná.Nojo Jánošík a Koločava.Zopakuješ návštěvu ještě?

4 relath relath | 23. července 2019 v 10:53 | Reagovat

Ještě nevím, jestli tam pojedu znovu. Ale určitě vím, že tam zůstal kus mojí duše.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama