Dospěju někdy?

5. února 2019 v 19:59
V mládí jsem byla přesvědčená o tom, že člověk dospěje tím, že se umí postarat o sebe a svojí rodinu. Nakonec jsem dospěla k závěru, že ani to nestačí. Člověk dospěje až v okamžiku, kdy je schopen nést následky svých činů a rozhodnutí. Nehledat viníky svého domnělého neúspěchu u druhých, ale ani neobviňovat sebe. Rodiče, učitelé, sourozenci, spolužáci, kolegové, nadřízení, podřízení, manžel, tchýně, bankéři, dříve komunisti dnes unie. Ti všichni náš život ovlivňují. Hodně. Ale rozhodnutí koho mám za partnera, jakou dělám práci, jestli mám hypotéku moc velkou nebo úměrnou svým možnostem, jestli...... je vždy jen naše. Stejně jako následky. Dobré i špatné.
Dospělý nepotřebuje viníky ani hvězdy. Dospělý vše přijímá jak život jde. Výhru j prohru. Z něčeho se raduje, z něčeho je smutný, poučí se a žije dál. Nehodnotí a neobviňuje.
Moje mamka říká, že každý dospěje v jiném věku. Někdo ve dvaceti, někdo v padesáti, někdo v sedmdesáti a někdo nikdy. No snad to ještě stihnu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Danka Danka | E-mail | 6. února 2019 v 10:19 | Reagovat

Tohle neřešte.Hlavně když máme své sny a nikomu nedovolíme,aby nám je vzal.Krásné dny.

2 Platan Platan | E-mail | Web | 7. února 2019 v 20:47 | Reagovat

[1]: Nie som si ale istý, či sa v snoch dá žiť. Predsalen nás veci, ktoré autorka opisuje ovplyvňujú aj keď sny máme.

A k článku, možno je krok k dospelosti aj byť si tohto, čo píšeš vedomá/ý :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama