Milá babičko!

26. října 2018 v 23:35
Republika letos slaví 100 let. Vzpomínám na tebe, taky bys letos slavila 100. narozeniny. Už na jaře. Ráda jsem za tebou jezdila a poslouchala tvoje vzpomínání na mládí. Nedokázala jsem si představit většinu z tvého vyprávění. Těšilo mě, že tě mám jen pro sebe a že můžu naslouchat a představovat si časy před 50 a více lety. Dneska tě obdivuji ještě víc. Jak jsi nosila z návsi vědra vody pro dobytek do chlíva, jak se tě na konci války ptal ruský voják na směr Pilgrams (Pelhřimov) a protože jsi byla sama doma tak ses bála, aby ti nic neudělal. Jak jsi zůstala sama ve 25 letech se třema malýma dětma, když ti muž zemřel na tuberu. Když ti bylo 20 let, tak ti zemřela maminka a tak ses ani nemohla vrátit domů. Jak ti dohodili nového muže (našeho zlatého dědu) a že vám zemřel půlrocní chlapeček. Žes musela mít denně vařeno ve 12h přesně, protože tchán už ťukal lžící o stůl. Vařila jsi na kamnech. Že jste s dědou, dětmi a dědovo rodiči bydleli ve dvou místnostech. Jak moc ses nadřela na poli a potom ve fabrice. Přitom jsi byla vychovaná na statku a uměla jsi všechny ženské práce a krásně. Dodnes mám schovaný kabátek a kalhoty na panenku, které jsi mi upletla. Nikdy jsem nic hezčího neviděla. Ať jsi vařila nebo pekla, kreslila nebo pletla, bylo to nádherné. Líbilo se mi, žes měla v kuchařce záložky z růžových mašlí pro oblíbená sladká jídla a z modrých pro recepty z masa. Měla jsi ráda zvířata a tak jsem si u tebe užívala psy, kočky, králíky i slepice.
Vstávala jsi v 5h ráno, abys nám napekla řízky na cestu. Nebo jsi ráno, než jsme vstali, natřela vápnem půlku domku.
Když ti přivedli do domku telefon (pevnou linku), tak jsi říkala, že nechceš ten ďáblův nástroj. Měla jsi pravdu a buď ráda, že ses nedožila mobilů. To je teprve peklo. Ale stejně se ti nikdo nedovolal, byla jsi celý den na zahradě nebo u zvířat nebo nebo u sousedky na kus řeči. Co jsme si potřebovali sdělit, to jsme si napsali dopisem. Tvůj poslední dopis mám schovaný. Na moji svatbu už jsi přijet nechtěla, necítila ses jet 200 km daleko. A protože jsem se vdávala na sv. Václava, tak cituji:
"Nejdříve jsem se pomodlila, aby byli šťastní a spokojení, pak jsem nahlas začala zpívat svatováclavský chorál, tak mě to dojalo, že jsem zpívala s brečením a nahlas: Svatý Václave... Kdyby byl někdo k nám přišel, tak by řekl, že jsem se zbláznila. Tak jsem oslavila Janičky svatbu. Mařenko zatelefonuj, když by mladí chtěli přijet v 8h večer, to už jsem v seknici."
Babi, dobře jsi se modlila, už jsme spolu 22 let.
A ještě jednu památku na tebe mám a to jsou zapsané tvoje hlášky nebo nová slova. Nejoblíbenější jsou:
Děda dost často padal a pořád měl něco zlomené - ruku, klíční kost, žebro. Ve čtyřiceti s tím lamáním přestal a dal se na kašel.
Babička luštila krížovku a pravila: Takhle to jde, ale jak mám něco dělat, tak je mi zle.
Jsem rozcuchaná jako chóbrst.
Nojo, když vona byla takovej pozametr (přísná).
Já už jsem celá špatná, už jen takovej Ducháček to zařídí.
Pohřeb byl dlouhej, protože kněz má uříznutou nohu a čochtá se dlouhou dobu.

Babi, ráda na tebe vzpomínám. Bejt prezidentem, tak dám vyznamenání tobě a dalším ženám jako jsi byla ty!!!
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Danka Danka | E-mail | 27. října 2018 v 9:37 | Reagovat

To je tak hezky napsané,až jsem si pobrečela.Je to tak.

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 27. října 2018 v 10:03 | Reagovat

Nebylo takových žroutů času, takový hon na peníze a rozhazovačnost. Byl čas a učitelé v rodinách, kteří svoje mladé vedli k tradičním hodnotám ve výrobě i spotřebě, pospolitosti. Byla i zla a války, je dobře, že aspoň války se nám teď u nás nedrží. Zato mezilidské vztahy se pomotaly vlivem rozdělení rodin kvůli pracovnímu nasazení třeba i daleko od domova. Každá doba má něco. Ale vzpomínáš pěkně na dění před sto lety

3 Nicole Nicole | Web | 28. října 2018 v 10:27 | Reagovat

Hezký článek

4 Platan Platan | E-mail | Web | 28. října 2018 v 16:33 | Reagovat

Nádherná spomienka :-) Babka musela byť obdivuhodná ľudská bytosť :-)

5 jmenuju-se-sacharin jmenuju-se-sacharin | E-mail | Web | 30. října 2018 v 23:05 | Reagovat

Moc pěkné, opžděně zařazuji do výběru. :-)

6 MOE MOE | E-mail | Web | 1. listopadu 2018 v 8:04 | Reagovat

Hoc hezké. Taková pohádková babička. :)

7 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 1. listopadu 2018 v 9:37 | Reagovat

Můj pradědeček se taky zrodil ve stejném roce, jako republika. Bohužel ho nezažila ani mamka a moc mě to mrzí, jeho vyprávění by jistě byla podobě zajímavá. Máte štěstí, že jste si babičku stihla pořádně užít.
Skutečně si ani nedokážu představit, jak hrozné bylo vše, čím si musela projít. Přijít v tak krátké době o matku, muže i malé dítě je hrozné a velmi obdivuji její sílu, že to zvládla. Žít celá rodina ve dvou místnostech! Přestože mají staré časy stále své kouzlo, musím opravdu uznat, že se dnes máme přímo pohádkově.
Ty záložky do kuchařky ve dvou barvách pro rozlišení je skvělý nápad!
Sladké dopisy! Zprávy v telefonu, sebesrdečnější mohou být, nikdy nebudou tak cenné jako vlastnoručně psaný list. Už jen z ohledu památky je výtečné, že jste s babičkou zůstaly u této staré tradice, jíž se nic nevyrovná.
Moc krásný článek.

8 relath relath | 1. listopadu 2018 v 11:18 | Reagovat

Tak to by babička měla radost, že je vyprávění o ní na titulce. Děkuju

9 skinnyweirdo skinnyweirdo | Web | 1. listopadu 2018 v 15:06 | Reagovat

Dlouho jsem neplakala. Ale tento článek mě dostal. Vzpomněla jsem si na své babičky a máš pravdu, takové velké ženy si zaslouží, aby nebyly zapomenuty. ♥

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 1. listopadu 2018 v 18:25 | Reagovat

Myslím, že lidi žijou tak dlouho, dokud na ně někdo takhle pěkně vzpomíná :-).

11 alpos alpos | E-mail | Web | 1. listopadu 2018 v 21:12 | Reagovat

všechny babičky byly moc hodné, taky na tu svojí takto vzpomínám, bohužel teď už vzpomínám i na mámu, to je život, tedy spíš byl....je fajn když máme na někoho tak pěkné vzpomínky :-)

12 spravedlivysoud spravedlivysoud | Web | 4. listopadu 2018 v 22:38 | Reagovat

Krásný článek

13 vev vev | Web | 6. listopadu 2018 v 8:32 | Reagovat

Moc hezky napsaný! :-) Joo, babičky a dědečkové, to bylo něco! :-) A ty jejich "hlášky", ty jsou super...

14 Barbara Barbara | E-mail | Web | 6. listopadu 2018 v 13:40 | Reagovat

Taky jsem ráda poslouchala, jak mi prababička vyprávěla, teď už jen vypráví praděda.
Vzpomínali na druhou světovou. S prababičkou jsme hráli čísla, ale neuměla prohrávat, tak podváděla :D
Jinak krásný článek, také měli rádi zvířata a plný dvorek zvířat.

15 Leník Leník | Web | 6. listopadu 2018 v 14:26 | Reagovat

Krásně napsané! Babička musela být úžasná osoba

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama