Úsměvy smutných mužů

3. srpna 2018 v 8:54
Taky u filmů nebo knížek brečíte? Já skoro vždycky. A včerejší návštěva kina nebyla výjimkou. Film Úsměvy smutných mužů mne zasáhl víc než jsem čekala. Šla jsem na film o mužích alkoholicích a bylo mi jasné, že to nebude komedie, ale nenapadlo mne, že mne tolik zasáhne. Nejsem ani muž ani alkoholik ani nikoho podobného v rodině nemám. A přesto. První slzy mi začaly téct v okamžiku, kdy opilému čtyřicetiletému Josefovi, který se dostal po návratu z léčebny do relapsu, volá máma a ptá se ho, co pro něj může udělat a on jí řekne "Co pro mě můžeš udělat? Přines mi flašku ginu a pověs jí na vrátka, vidět mě nemůžeš. Promiň mami." A máma mu skutečně lahev ginu přinesla. V té chvíli jsem cítila jak moc je každý z nás sám na boj se svými démony, strachy, závislostmi. Chápala jsem zoufalství mámy, která nemůže pomoci synovi a tak mu zcela nevýchovně přinese lahev chlastu. Protože mu chce ukázat, že není sám. Protože chce vidět, že žije, protože si prostě nemůže pomoct ani jemu. Už to není malej kluk, kterej upadl a může ho pochovat, pofoukat bolístku. Už to kluk musí zvládnout sám. A když to nezvládá, tak to bolí. Všechny jeho blízké. Ve stejném okamžiku cítíte i smutek Josefa nad tím, že všechny zklamal, že to nezvládl, nedokázal. Tíží to jako kámen na krku.
Film není jen o závislosti na alkoholu, ale především o umění zpracovat prohru, neradostnou životní realitu. Je v něm dobře vidět, jak je těžké si přiznat pravdu. A i když si ji přiznáte, tak ještě pořád je velký kus cesty k tomu pravdu o sobě přijmout. Jsem panu Formánkovi vděčná za sepsání jeho příběhu. Že se dokázal přenést přes svoji obavu (ve filmu zmiňovanou), co si o mě budou myslet lidi. Blbci ať si myslí co potřebují a ostatní? Ostatní jsou rádi že existují odvážní jedinci 😊.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Danka Danka | E-mail | 3. srpna 2018 v 14:27 | Reagovat

Stejně ten chlast je svině.

2 madynka madynka | 3. srpna 2018 v 14:55 | Reagovat

Taky jsem film viděla. Líbil se mi. Tahle recenze mne ale dojala a dostala víc než film sám. Scénu s ginem jsem ve filmu nepochopila... A pravda, která z toho vyplývá? Že nemám pro alkoholiky pochopení? že se cítim často nepochopená a sama nedokážu pochopit ostatní? že když pochopim ostatní, nebo aspoň někoho, možná si přiznam pravdu o sobě?....  dík za inspiraci a jinej pohled a šťouchnutí k přemejšlení...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama