Prázdniny

7. července 2018 v 23:07
Byl poslední školní den, slunce příjemně hřálo a na obloze bylo pár mraků-beránků. Ze všech škol vycházely děti s vysvědčením a s výrazem těšení se na dva měsíce prázdnin. Ať už vysvědčení dopadlo jakkoliv, tak nárok na prázdniny mají všechny děti. Pocítila jsem závist a zároveň jsem se při pohledu na rozesmáté děti začala těšit na týden dovolené.
Dovolená znamená cestování na všechny možné způsoby. Mám ráda tyhle dovolenkové cesty vlakem. Ráda pozoruji ostatní lidi a přemýšlím o jejich životech, osudech a často jsem šťastná, že jejich život nemusím žít.
Ideální příležitost se mi naskytla včera, když jsme končili třídenní túru po nouzových nocovištích na Šumavě v Novém Údolí. Pršelo poměrně vydatně a byla bouřka. Ušli jsme posledních 5 km v rekordním čase a těšili se do sucha do vlaku a že budeme brzy doma. Když jsme dorazili na nádraží, tak vše vypadalo ideálně. Vlak připraven, lidí ve vlaku bylo dost, ale vešli bychom se. Jenže na nástupišti panoval chaos, ze kterého vyplynulo, že vlak sice k odjezdu připraven je, ale odjet nemůže. Nikdo nic nevysvětlil a po chvilce pátrání jsme se dozvěděli, že má přijet autobus, který nás převeze do Černého Kříže a odtud pojedeme vlakem do Budějovic. Pokud chceme jet jinam, tak máme smůlu. Zaměstnanci firmy provozující vlakovou dopravu nebyli moc ochotní ani organizovaní. Na nástupišti postával chlápek se vzezřením bezdomovce s pivem a vysvětloval lidem situaci. Že vlak je v pořádku, ale že do světelné signalizace uhodil blesk a že proto nemůžou vlak na trať pustit. A přesunul se s námi do autobusu a následně do vlaku, který měl dvě hodiny zpoždění. Byl jediný, kdo souvisle mluvil a věděl vše o každé zastávce i každém baráku v lokalitě. Zastyděla jsem se, že jsem ho považovala za bezdomovce. Pán byl ochotný poradit každému, kdo o to stál, jak se kam vlakem dostane, kde přestoupit atd. Většina turistů se na pána dívala povýšeně stejně jako z počátku já. Přitom vousatý muž byl jediný klidný a podával dostupné informace s přehledem a bez hysterie. Prostě věděl, že takové věci se občas stávají a nikdy by ho nenapadlo se rozčilovat, že chce za svoje prachy odpovídající služby.
Ve vlaku vedle nás seděla část cikánské rodiny čítající osm členů. Jeli za příbuznými do Krumlova a sdíleli s námi dvouhodinové zpoždění vlaku. Jeden z mužů si k nám přisedl a za chvíli jsme věděli, že je vyučený sklář, že pochází z Třeboně, kolik mu je let, kde bydlí, kolik má dětí a že nejmladšímu synovi je 26 let. Po cestě telefonovali s příbuznou, za kterou jeli, aby neztratili čas, který spolu chtěli strávit. Protože měl vlak zpoždění, tak jim nenavazoval další spoj, ale matka rodiny mi předvedla perfektní organizační schopnosti. Zavolala Kamilovi a Erikovi a sdělila jim, že pro ně přijedou autem na nádraží. Je jich osm, takže ať přijedou sami, aby se všichni vešli. Až bude vlak v Kájově, tak jim znovu zavolá, že mají vyrazit.
Kousek od nás seděla krásná blondýna s přítelem. Když přicházeli, tak se dohadovali, jestli je muž spokojen a už viděl všechno, co chtěl? Ne? Tak to má smůlu, protože žena spokojena je. Víc jsem ani slyšet nechtěla, romští spolucetující byli zábavnější. Například se usnesli, že za Pepou do nemocnice jít nemůžou, protože by je tam nemocniční personál nepustil se slovy: "Ale tady žádní cikáni neleží!?" a ohromně se tomu smáli. Pepa asi nebyl Rom.
V Krumlově nás čekalo překvapení v podobě další výluky, takže jsme museli přestoupit z vlaku na autobus. Tudíž jsem měla možnost vidět, jak romští spoluobčané nastupují do přistavených vozů Erika a Kamila. Krásná blondýna s námi na autobus nečekala, odjela taxíkem. Sama bez přítele. My jsme jak trubky stáli nástupišti náhradní dopravy a čekali na autobus. Ten dlouho nejel a my jsme nevěděli, co se děje. Nakonec někdo vykřikl, že přijel náhradní vlak a tak jsme nastoupili do jiného vlaku směr Budějovice. Po cestě jsme viděli přijíždět náhradní autobus. Ale už na něj nikdo nečekal. V duchu jsem se omluvila Českým drahám, protože takový chaos jsem u nich nezažila.
Když jsme jeli z Budějovic posledním vlakem domů, tak k nám do kupé přistoupila slečna, která řešila, že jí ukradli peněženku i s doklady. Asi volala rodičům, protože po sdělení, že nechala peněženku v baťůžku ve stanu a odešla, tak se rozčílila, že ona za to nemůže. Rodiče její názor zřejmě nesdíleli. V podstatě měla slečna pravdu, že nemůže za to, že lidi jsou hajzlové a kradou. Ale nechat peněženku takhle dostupnou, to by mě nenapadlo. Ale je fakt, že už nejsem mladá holka, že už mě život poučil.

Prázdniny začaly a rozjelo se nespočet příběhů více či méně šťastných. Tak krásné léto, vítr ve vlasech a hodně štěstí na cestách. A nenechte se jako já mýlit vzhledem spolucestujících Šlápnul vedle
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Danka Danka | E-mail | 8. července 2018 v 11:07 | Reagovat

Kam se všude člověk podívá díky tomu blázinci.Ty výluky jsou všude a nemusí do nich ani uhodit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama