Pořád je co slavit

23. května 2018 v 23:19
Začátky i konce jsou výborný důvod k oslavám. Nejen na začátku a na konci, ale hlavně při jejich výročí.
Mezi nejvíce slavené začátky patří narozeniny. To je nejspravedlivější začátek. Může ho slavit každý. Počet opakování již spravedlivý není, protože ne každému je přáno slavit stokrát. Další nejvíce oslavovaný začátek je svatba. Slaví se výročí a pokud spolu manželé vydrží dlouho, tak se dočkají zlaté nebo diamantové svatby. U oslav začátků se časem rozšiřuje základna, která s vámi slaví - děti, děti s partnery, vnoučata, vnoučata s partnery, pravnoučata atd.
Z konců se nejvíce slaví konec školy. Což je vcelku pochopitelné. Každý je rád, že školu dokončil a vypadl. Pořádají se srazy nejdřív kdykoliv a později vždy při nějaké "kulatém" výročí. Srazy jsou radostné oslavy konců. Můj taťka studoval průmyslovku v Písku v padesátých letech minulého století a na srazy jezdí pořád. Nejdřív měli srazy po 10 letech, potom po 5 letech a po sedmdesátce si kluci řekli, že se budou scházet každý rok. Přeci jen už mají věk, tak ať se ještě užijou. Průběh srazů se měnil postupem let a nyní již má zaběhlý řád kluků v důchodu. Mají sraz v týdnu, sjedou se dopoledne a projdou se městem, potom jdou na obědo-večeři, pohovoří, popijou a přespolní jedou večer domů vlakem a místní jdou domů. Takový milý rituál, kdy se pánové vrací do klukovských let.
Někdo možná slaví i termín rozvodu, ale většinou neveřejně. Tento typ konce nebývá moc populární. Přitom je to někdy větší výhra než svatba.
Ten nejznámější konec - konec života - se neslaví vůbec. Ale bývalo a někde dodnes je zvykem konec života uzavřít smuteční hostinou. Je to dobré pro uvolnění emocí. Poslední den života nebývá slaven, ale pozůstalí jej každoročně vnímají a na svého milého vzpomínají. Nepřipomínají si konec, ale to, co mu předcházelo. Protože začátky ani konce nejsou tak moc důležité. Podstatné je to, co je mezi tím. Pokud zemře někdo oblíbený, významný nebo jinak důležitý, tak k danému dni vzniknou také různé rituály. Kamarádce při autonehodě zemřel manžel, když jejich synovi byly 3 měsíce. Jejich přátelé se rozhodli na něj jen tak nezapomenout. A začali pořádat volejbalový turnaj na jeho počest. A tak se Víťa stal nezapomenutelný nejen pro jeho nejbližší, ale každý rok na něj při vzpomínkovém turnaji myslí i lidé, kteří jej nikdy nepoznali. Třeba proto, že se narodili po jeho smrti. Turnaj probíhá již dvacet let. Věřím, že synovi, který tátu nikdy nepoznal, dodává pocit jistoty, že táta byl jedinečnej. Důležitý rituál.
Začátek a konec zažíváme v pracovních pozicích. Mám kolegy po celé republice a dvakrát do roka se vídáme na poradách. Jsou to vesměs fajn lidi a s některými se znám déle než 10 let. Za tu dobu už o sobě leccos víme. Před 5 lety moje kolegyně z Břeclavi nevydržela tlaky a dala výpověď. Protože je to holka společenská a akční, tak samozřejmě uspořádala rozlučkový večírek ve sklípku. Protože ji bez naší party bylo smutno, tak za rok přišla pozvánka na 1. výročí této akce. Průběh je obdobný jako na srazu spolužáků z průmyslovky. Brzy ráno se sjedeme ze všech koutů republiky, jdeme na procházku proloženou zastaveníčky na různě zajímavých místech s ochutnávkou nějaké -ice, pozdní oběd a po krátkém odpočinku jdeme do sklípku. Druhý den ráno si každý nabere zásoby vína domů a rozjedeme se do svých domovů. Vlaďka se po pár letech na pracovní pozici vrátila (při těch oslavách jsme ji ukecali, ať se vrátí). A tak se výroční rozlučková oslava změnila na oslavu jejího pracovního začátku. Někdo prostě umí žít.
Začátky a konce jsou výrazné milníky, které rádi slavíme. Na některé vzpomínáme s radostí, na jiné s trpkostí nebo bolestí a někdy si říkáme, že jsem s tím nezačal/neskončil dřív.
Začíná a končí každý den. A je příjemné, když máme svoje malé rituály na začátku i na konci dne. Potvrzuje se tím fakt, že zatím se nepřiblížil náš defenitivní konec.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 24. května 2018 v 7:34 | Reagovat

Vzala jsi to z dobrého začátku i konce. To je život, jak probíhá a mnohdy ani konec přátelství neukončí...

2 Besss Besss | Web | 24. května 2018 v 13:08 | Reagovat

Parádní článek. Moc hezké zamyšlení. Za takového úhlu jsem se na to ještě nikdy nepodívala :)

3 Meduňka Meduňka | Web | 27. května 2018 v 22:37 | Reagovat

Zařazuji do výběru na tema-tydne.blog.cz

4 alpos alpos | Web | 31. května 2018 v 21:54 | Reagovat

Každý konec je začátkem něčeho nového a když je to nové příjemné tak je to fajn a ani není nutný to slavit. Ale občas oslava není na škodu. Každý si ale pod tím představí něco jiného...Já si říkám, že bych mohla slavit každý pěkný den ve zdraví, to ostatní už pak jde samo...:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama