Žena ve vlaku

2. března 2018 v 21:43
Krásná inteligentní žena prošla na nádraží rozřazovacím rámem a ten ji poslal na nástupiště č. 317. Tam uviděla přidělený vlak a byla spokojená. Blankytně modrá barva, interiér čistý a barevně sladěný. Přišla jako vždy včas, takže byla ve vlaku první. V kupé bylo příjemné teplo a ticho. Vyndala knihu a začetla se. Ani si nevšimla, že se vlak již rozjel. Žena byla ve vagonu stále sama, což jí vyhovovalo. Ráda sledovala míjející se krajinu a užívala si chvilku pro sebe. Nevěděla kam jede, protože tahle jízda vlakem byla odměnou. Každý padesátiletý člověk dostal darem jízdu vlakem tam, kde bude šťastný. Rozřazovací rám přesně věděl, jaký člověk je a jak dosud žil. A podle toho jej zařadil do správného vlaku.
Žena jela nádhernou horskou krajinou plnou jezer, říček a vodopádů. Zastávky byly v malebných horských vesničkách, kde bylo na nádraží vždy spousta veselých a upovídaných lidí. Žena jela už dlouho sama a těšila se na nějaké příjemné spolucestující. Žádný z nich však k ženě do vlaku nenastoupil. Jela stále sama a oknem sledovala veselé šťastné lidi, jak si spolu povídají, smějou se a nastupují do úplně jiných vlaků. Žena si uvědomila, že ve vlaku zůstane sama. Že je plachá. Vždy žila podle pravidel a byla s tím směšná. Nebyla praktik. Neuměla nic zorganizovat. Neuměla nikomu pomoci. Že byla a je zodpovědnej suchar. Že když se odhodlala a řekla svůj názor, tak se jí všichni vysmáli za naivitu. Že se lidí vždycky bála. A tak dlouho se jim vyhýbala, až zůstala sama. Nejen ve vlaku.
Ale takhle to být nemělo. Žena nechtěla být sama. To nebyl její cíl. Naopak. Chtěla být jako ostatní lidé. Smát se s nimi, veselit se, nebýt naivní. Být vtipná, zábavná a oblíbená. Chtěla z vlaku vystoupit a zavolat, počkejte na mě, já chci jet s vámi. Ale z tohoto vlaku vystoupit nešlo. Zůstala jako tisíckrát před tím tiše sedět a přijala svůj osud. A zároveň věděla, že takhle žít nechce. Nechce cestovat sama vlakem, byť je luxusní a pohodlný. Chce být mezi lidmi. Občas nepohodlně, někdy vysmívána, jindy objímána. Ale rozhodně si s lidmi chtěla povídat, smát se, plakat, zpívat nebo prostě jen s nimi jet vlakem.
Žena vyhlédla oknem ven a zjistila, že vlak se vrací zpět domů. Cesta vlakem byl výlet all inclusive do její duše. Nastavil zrcadlo jejímu životu a dal jí čas na rozmyšlenou. Ještě má dost sil vše změnit. Zaplavila jí velká vlna energie a štěstí. Po dlouhých vyplašených letech se těšila na život.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | Web | 3. března 2018 v 9:28 | Reagovat

Tak tak, pěkně řečeno. Někdy přijde okamžik, že najednou vidíme okolí i naši situaci - a po návratu "tímto vlakem" změníme své nazírání na svět a okolí. Stává se to a je to dobře. Uvědomit si, že se lze znovu dostat mezi lidi a žít podle svého. Nebýt "kolečkem stroje času" ;-)

2 beallara beallara | Web | 3. března 2018 v 9:55 | Reagovat

Nikdy není pozdě, nikdy, jen mít koule to změnit.

3 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 3. března 2018 v 13:24 | Reagovat

Oooo moc pěkné! Včera jsem četla knihu a tam zaznělo: Svobodnými se staneme v okamžiku, kdy opustíme věci, na kterých lpíme. Velká pravda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama