Víkendová pohoda

11. února 2018 v 16:16
Ze soboty na neděli jsem špatně spala, myslela jsem na práci. Jak vše zařídím, aby klienti byli spokojení a bylo vše hotové včas. Zase budu muset volat a urgovat a prosit, aby někdo něco udělal přednostně. Nesnáším to.
Ráno jsem si řekla, že nějak to dopadne, ostatně můj život nikdy nestál na kariéře. Naopak. Vždycky pro mě byla prvotní rodina. Mojí životní idylu mi kazí fakt, že rodinu taky musím uživit. A že je běžný model, že i žena, která má rodinu na prvním místě musí chodit do práce a rodinu jen taktak stíhá. Ale dneska je neděle, udělám gulášek s knedlíkem, nějakou dobrou buchtu a bude pohoda. I když vařím víc jak dvacet let, tak pořád jsem trochu nervózní, jestli se jídlo povede. Dneska jsem si řekla, že kynuté knedlíky umím, tak bych si taky trochu mohla věřit. A tak jsem si věřila. Do té doby, než jsem je vyndala z hrnce. Takový patvar jsem ještě nikdy neuvařila. Rodině jsem řekla, že se omlouvám, že se mi knedlíky nepovedly, ale opravdu, ne jako v Pelíškách, kdy jídlo bylo vynikající, jen správná hospodyně musí být vždy nespokojená. Dcera mě chtěla potěšit, tak mi řekla, že knedlíky mají umělecký tvar. Moje kreativita se limitně blíží nule. Ale snažila jsem se a knedlíky shledala ve tvaru mapy Československa před rozpadem a u těch horších po rozpadu.
Chtěla jsem odvést řeč jinam a vzpomněla jsem si, že jsem dočetla novou knihu pana doktora Hnízdila. A nějak mě přemohlo sebemrskačství a řekla jsem synovi, že pan doktor napsal, že jsem ho špatně vychovala, proto je opakovaně nemocný, a že se mu omlouvám. Děti to dost pobavilo, to tam jako pan Hnízdil napsal: "Jano, špatně jsi Honzu vychovala, proto je často nemocný?" Ach jo.
Po obědě jsem chvíli jen tak seděla a přemýšlela o svojí neschopnosti. V práci i doma. Kolem hlavy mi prolítla malá černá muška (ta z kytek). Nemůžu se jich zbavit. Chtěla jsem ji zabít, ale netrefila jsem se. Ani přesto že byla opravdu velká. Moje frustace dosáhla vrcholu a zařvala jsem: "Cože, takže já jako netrefím ani takovou velkou pomalou mušku? Vždyť ty seš stejně tlustá jako já!" A nečekaně jsem vyskočila jako laňka a mušku v dlaních rozplácla. Odnesla to za všechno, chudák...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 11. února 2018 v 17:40 | Reagovat

Není den jako den. Tvůj dnešní tip na knížku mi určitě zlepší řadu dní. Děkuji za tip a přeji ti pěknou neděli ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama