Jájínek

25. ledna 2018 v 21:21
Nepíše se mi to lehce, ale bojím se hlavně sama o sebe.
Jako dítě jsem měla strachy omluvitelné. Třeba jsem se bála jít do sklepa pro kompot, protože tam vždycky mohl být Někdo schovanej. Taky jsem za sebou prudce zavírala dveře, aby mě Někdo nechytil. Dodnes cítím brnění v zádech, jak jsem cítila cizí ruku kousek od sebe. Nebo jsem se bála, že pod mojí postelí leží Někdo a chytí mě za nohu, když jsem šla večer spát. A tak jsem skákala do postele ze vzdálenosti cca 1 až 2m, protože Někdo zřejmě mohl vystrčit ruku a chytit mě za nohu, ale vylézt z pod postele neuměl. Nebo jsem se bála, že mě někdo večer cestou ze cvičení přepadne a tak jsem si čas od času nečekaně tleskla rukama za zády. Opravdu nevím, co by nastalo, kdybych při tlesknutí někoho nahmatala. To jsem promyšlené neměla, ale nikdy nebylo třeba to řešit. Stejně jako většina mých dalších strachů. Bála jsem se, že bude válka. Ta druhá světová, o které nám neustále promítali filmy.
Dnes mám strach především z toho, že něco nezvládnu. Cokoliv. Bojím se, když někdo z blízkých onemocní, že mu nebudu dobrou ošetřovatelkou, že něco podcením, přehlédnu a nastanou komplikace. Bojím se, že mě vyhodí z práce a už si žádnou jinou nenajdu. Bojím se, že budu žít v bídě a o hladu. Bojím se, že mě manžel opustí a já nebudu mít s kým sdílet život. Bojím se o děti, aby se jim nic nestalo, co z nich bude, koho si najdou. Bojím se, že se nebudu umět postarat o rodiče, až to budou potřebovat. Bojím se, když na mě lidi křičí. Bojím se bolesti a bezmoci. Bojím se, že oběd který uvařím, bude hnusný. Bojím se, že nebudu umět poskytnout první pomoc, když to bude třeba. Bojím se povodní, když dlouho a hodně prší. Bojím se sama v lese, vlastně nevím proč. V podstatě se moje strachy dají shrnout do jednoho - bojím se každodenního života, který se skládá z různých nečekaných i čekaných událostí a já mám obavy, že tyto situace nezvládnu. Ano bojím se hlavně sama o sebe, jak ustojím případný neúspěch v jednotlivých situacích. Jak se budu cítit. Jsem s tím směšná.
A pak mám ještě jeden strach. Ten úplně poslední. Že reinkarnace skutečně existuje. Že ani po smrti nebudu mít klid a jako prach se povalovat.
Babička mého kamaráda říkala: "Děti nebojte se. 95 % z toho, čeho jsem se v životě bála, se nestalo."
Měla pravdu, nemá cenu se kvůli 5 % strachovat celý život.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 26. ledna 2018 v 21:48 | Reagovat

V článku se svěřuješ i odpovídáš, čeho se lidsky bojíš. Celý blog máš velmi čtivý, s denními i velkými otázkami a odpověďmi. Dávám tě velmi ráda do Výběru TT a sama se k tobě budu chodit učit. Těším se na další tvoje výpovědi o životě :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama