Absolut Veselka

5. září 2017 v 21:31
Píseň Ivana Mládka Tak se nám ti naši mladí berou byla jednou z melodií obřadu na nejlepší svatbě, jakou jsem kdy zažila. Nedá se sice říct, že bych byla svatební maniak a odborník, ale přesto si tohle hodnocení dovolím. Který smělec by mi taky mohl bránit, že?
Ženil se náš kamarád, který tu svoji pravou lásku potkal až po čtyřicítce. Měl už pěkně zaběhnutý pánský život a pro nás ostatní byl "tmelem", díky kterému jsme se vídali s dětmi i bez dětí. Uměl vždy zorganizovat setkání tak, že se nás sešlo hodně a rádi. A svoji svatbu zorganizoval stejně.
Sešli jsme se v hojném počtu. Hujerovi by mohli závidět. Hostů bylo přes stovku. Svatba byla v areálu dětského tábora, ubytování v chatkách s palandami. Obřad se konal na hrázi rybníka. Nevěsta byla krásná, synové měli krásné obleky i s růží v klopě, ženich také a navíc žlutou bradku a vzadu na hlavě nápis Game over. Ženich po úředně nutném "Ano" ještě řekl "Tak přísahám", což je závazek ještě větší než něco jen odkývat.
Po samotném obřadu následoval přípitek a volná zábava. Nekonalo se vzájemné krmení z jednoho talíře, nekonala se žádná oficiální hostina se zasedacím pořádkem, nečetla se blahopřání. Nerozbíjel se talíř pro štěstí ani nebyly dorty a výslužky. Taky se nikam nejelo, a tak se nezdobila auta ani se cestou netroubilo, ať všichni koukají.
Opékalo se prase, a další občerstvení bylo volně na výběr. Kafe se vařilo rozpustné nebo turek. Presíčka, ristreta a cappuccina se nekonala. Bylo pivo, limo, víno, frťánky. Obsluhovali nás místní hasiči, kteří byli ochotní, zábavní a normální. Žádní neosobní profesionální číšníci. Hudba hrála a tančil každý, kdo chtěl. Na rockovou hudbu není potřeba umět přesné kroky, na rock je potřeba tančit hlavně srdcem. Nejlepším tanečníkem byl pětiletý syn novomanželů.
Celá svatba se nesla v duchu neokázalosti, svobody a přátelského setkání. Žádné drahé zbytečnosti typu limuzín, drahého jídla, dortů, výslužek atd.
Ženich se přiopil, protože nikoho nechtěl odmítnout s pozváním na panáka. A když usnul, tak to nevěsta s klidem vyhodnotila: "On si taťka chvilku ducne a zase bude dobrej". Což se přesně stalo.
A tak věřím, že tenhle vztah vydrží. Že svatba byla oficiálním potvrzením toho, že už jsou rodina. Že se nepřetvařují, ví do čeho jdou a jdou do toho rádi. Jsem ráda, že mám takové přátele a že jsem jejich závazek s nimi mohla zapít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Notorick Notorick | 11. září 2017 v 10:12 | Reagovat

My jsme také rádi že vás máme, a že jsme vás měli tam. A že jsme vás mohli uhostit a slušně se s vámi přiopít.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama