Vina

26. května 2017 v 17:03
Došlo mi, že ten člověk se chce tady, mezi lidmi, odpálit. Musím ho zastřelit. Dřív než se stane neštěstí a zemře spousta lidí. Ale vždyť je to ještě dítě, určitě mu nebylo ani 15 let. Copak dokážu zabít? Zabít dítě? Jak budu moci žít s pocitem viny? S pocitem, že jsem zabila. Dítě. Vždyť jsem máma, nemůžu jen tak zabít jakékoliv dítě. Dítě přece dobrovolně neodpálí sebe a s tím i spoustu dalších lidí. Je zpracované, má vymytý mozek. Nemůže za to.
Ale když ho nezastřelím, tak zabije spolu se sebou další lidi. Jak budu žít s pocitem, že jsem mohla hodně lidí zachránit a neudělala to? Bude to stejná vina jako bych je zabila sama. Nebo větší? S jakou vinou se mi bude snáze žít?
Bože! Proč myslím v této situaci hlavně na sebe? Protože nejsem připravená na situaci, kdy budu muset volit ze dvou špatných řešení. Protože nejsem připravena na život s vinou.
Matematika. Tady pomůže jen matematika. Jednoduchá rovnice, že jeden mrtvý je malá vina a hodně mrtvých je velká vina. A tak jsem zmáčkla spoušť. A probudila jsem se. S pocitem viny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama