Spojené nádoby

30. prosince 2016 v 19:39
Když jsem byla malé děcko vnímala jsem rodiče jako jeden nerozlučitelný celek. Máma a táta. Babičky a dědečkové tvořili dva další celky. O něco starší, ale o to víc neodlučitelné. Časem se ke mně dostala informace, že tento celek se může rozpadnout. Odborně nazvané rozvod. Bylo to pro mě nepochopitelné. Proč? Jak je to možné?
Dítě vnímá mámu s tátou jako funkční celek, ne jako ženu a muže, kteří mají svá přání, touhy, sny. Dítě nevidí mámu a tátu jako holku a kluka, kteří se vzali jako dva "cizí lidé". Nepřemýšlí o tom, jestli se k sobě holka s klukem hodí nebo ne. Pro dítě jsou máma s tátou odjakživa spojené nádoby. Když jsem pochopila, že se spojené nádoby mohou rozpojit, mívala jsem strach, aby k tomu nedošlo. Nedokázala jsem si představit žít jen s jednou nádobou, které chybí její druhá část. Jak by jedna nádoba mohla mít vyrovnanou hladinu? A co by dělala druhá nádoba sama? Bez nás?
No, uteklo pár desítek let a spojené nádoby se rozpadají jako na běžícím pásu. Na světě je příliš mnoho osamocených nádob. Některé z nich jsou sice samostatné, ale nejsou vyrovnané. Hlavní vinu dávám příliš rozšířené radě psychologa: "Zaměřte se na sebe a na svoji spokojenost. Buďte sami sebou. Dělejte věci, které máte rád(a). Když budete spokojení vy, tak i ti okolo vás."
Domnívám se, že tato rada byla určena někomu, kdo se neumím prosadit, neustále se přizpůsobuje a rozdává pro druhé. Pro záchranu jeho osobnosti. Jenže je to tak lákavá rada, že se rozšířila do celé společnosti jako lavina. Všichni chtějí být sami sebou. A nechtějí se nikomu přizpůsobovat, aby svoji "samosebost" neztratili. A já se domnívám, že proto se tolik rodin rozpadá. Proto je hodně agresivních lidí, kteří upřednostňují svoje zájmy před ostatními. Ale pokud má soužití více lidí fungovat, tak nemůžou být všichni sami sebou. Vždy je potřeba se aspoň trošku přizpůsobit. Vybalancovat tu tenkou hranu mezi tím být sám sebou a rozdat se pro druhé.
Když se narodí dítě, tak je důležité, aby se rodiče zaměřili na toho drobečka víc než na sebe. Především proto, že je na nich závislý. Jak dítě roste, tak se situace mění a zase budou moci být rodiče sami sebou. Jen už nebudou tím mladým, nezodpovědným, bez závazků. Budou jinak sami sebou. Být sám sebou přece neznamená být zaměřený na sebe a svoje potřeby a práva. Být sám sebou znamená smířit se s tím, jací jsme, jak vypadáme, co nám jde a nejde. A snažit se dobré vylepšit a špatné zvládat. Žít co nejspokojenější život s tím, co nám bylo "naděleno".
Myslím si, že by rada měla obsahovat ještě druhou část: "........... a nech svého partnera také být sám sebou. Nevysmívej se jeho životnímu stylu a nesnaž se ho předělat."
A když se nebudeme chtít navzájem měnit a převychovávat k obrazu svému, tak zase bude více nádob spojených.
A mnoho hladin se krásně vyrovná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama