Digitální Švestka

19. listopadu 2016 v 13:06
Hry Járy Cimrmana jsem ocenila až v dospělosti. Jejich inteligentní humor jsem v dětství nechápala. Zato nyní se mi některé hry dotýkají až osobně.
V poslední době často myslím na Švestku. Dokonce hlavním postavám závidím. Přemku Hájkovi závidím jeho neschopnost myšlenku udržet a Blažeji Motyčkovi jeho neschopnost myšlenku opustit.
Závidím jim proto, že se mi dějí stále častěji trapné situace, které mě děsí svojí četností.
Tak třeba neumím jít normálně do kina. Když si koupím lístky přes internet, tak jedu do jiného kina. Dokonce se mi podaří dostat se i dovnitř. Naštěstí zatím si všimnu, že dávají jiný film a stačím přejet do kina správného. Podruhé si raději kupuji lístky na místě. Chci sedět co nejdále od plátna, abych dobře viděla. Čímž se mi podaří koupit lístky do druhé řady. Když mi prodejce dal na obrazovce na vybranou, tak jsem si myslela, že plátno je na druhé straně.
Na poslední film jsem šla s kamarádkou. Vybrala jsem místo a čas a poprosila jsem kamarádku, ať lístky koupí. Ona není takový zmatkař, takže vše bude OK. Když jsem do kina jela, tak zvonil telefon. A kamarádka se ptala, jestli vím, že je kino ve 3D? No nevěděla jsem. A tak jsme film zhlédly pěkně v brýlích.
To, že posílám maily bez přílohy, o níž v textu mluvím, považuji za standard a roztomilost. Opotím se až v okamžiku, kdy zjistím, že jsem vložila přílohu týkající se někoho jiného. Pracuji s penězi a lidé jsou na informace o penězích dost hákliví.
To, že přijdu k zubaři o den dřív se také dá považovat za roztomilé a snadno napravitelné. V podstatě hned druhý den.
To, že mi sestřička ze zubního volá, kde jsem, není proto, že by jim beze mne bylo smutno. Už jsem měla sedět v křesle. To už většinou napravit nestihnu.
Mám ráda knihy i filmy se Sherlockem Holmesem. Přesto jsem se nedávno ptala, jak se jmenuje Sherlock? Dcera byla z mého dotazu zmatená a odpověděla, že Sherlock je jméno. To mne trošku popudilo, protože to přece vím. Tak jsem se důležitě zeptala, jak se jmenuje dál. Dcera zaraženě odpověděla, no Holmes přece ....
A to, že si nechám od kolegyň zaplatit za jídlo, které jim koupila jiná kolegyně, to není hamižnost, to je neschopnost myšlenku vytvořit.
A proto závidím panu Hájkovi a panu Motyčkovi. To že nějakou myšlenku mají nebo měli.
Svůj stav si vysvětluji zahlceností. Všeho je moc. Informací, aplikací, možností. Sice jsou všechny proto, aby nám život usnadnily a zkvalitnily. ALe většinou život komplikují. A často za nás i rozhodují. Třeba telefon je tak chytrý, že za nás dopisuje slova. Taková, která zná. A tak se snadno stane, že se kamarádka ptá, jestli byl ten mladý muž věšák? No ohromný! Slovo fešák mobil zřejmě nezná.
Celá tato digitální éra nás nutí myšlenky nemít. Na vše jsou aplikace, sesynchronizované kalendáře, připomínky. O všem víme ihned beze snahy cokoliv zjistit. Mozek stále jen přijímá informace většinou nevyžádané, a proto ani nemá důvod myšlenku vytvořit. Zřejmě jsem stará škola. Bavilo mne si informace shánět a vyhodnocovat. Bavila mne ta cesta hledání a objevování.
Ale moje neschopnost myšlenku vytvořit má i své pozitivní stránky. Hned dvě. Nikdy se mi nemůže stát, že bych nemohla myšlenku udržet nebo myšlenku pustit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama