Improvizace

19. července 2016 v 22:58
Život je hra. Improvizační hra. Pro plaché introverty, jako jsem já, je improvizace hodně těžká. Ale život se neptá, jestli chci hrát raději připravenou a předem nastudovanou roli nebo si každý den zaimprovizovat. Samozřejmě je možné omezit míru. Je možné si předem vybrat roli vedlejší nebo jen štěk. Nebo se postupně otužovat od menších rolí k větším.
Na improvizaci je kromě strachu, že nebudu umět vhodně zareagovat, ještě obava z trapnosti. Možnosti absolutního znemožnění. Před kým vlastně? Před nejbližšími, kteří mě mají rádi? Před těmi se z podstaty znemožnit nemůžu. A před ostatními by mi to mělo být jedno. Ale není. Podstatné to však je sama před sebou. Jak svoji trapnost přijmu. Protože přesně tak ji přijmou i ostatní. Pokud se k nějakému trapnému okamžiku postavím jako ke znemožňující situaci, tak mne semele. Respektive moje sebevědomí. Ale z trapné situace je možné vytěžit i to dobré. Když trapný okamžik ustojím hrdě, s nadhledem a humorem, tak stoupnu ve svých očích i v očích okolí. A to nejlepší improvizátoři umí. Umí hrát dobře i špatně. Ale vždy s nadhledem. Trapný okamžik umí zpracovat a přijmout jakou součást hry. Ne jako její konec.
A tak nám, kteří jsme se již na počátku života ujali vedlejších rolí, nezbývá nic jiného než buď trapnost přijmout a naučit se s ní žít nebo hrát celý život role vedlejší.
Na improvizaci je nevýhodou i výhodou, že role není předem daná a můžeme jí kdykoliv změnit. Stačí se nebát trapnosti. Co jednomu přijde trapné, druhému se líbí, třetího to pobaví, čtvrtý to bere jako normální a pátý to vůbec nezaregistruje.
Jarda Dušek, jeden z nejlepších improvizátorů, říká: "Vždyť život je trapný."
Zítra zkusím nějakou větší roli Nerozhodný
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama