Děti

30. března 2016 v 23:48
S malými dětmi to neumím. S velkými dětmi to taky neumím. Ale mám je ráda. Malé i velké. Dá se od nich hodně naučit, načerpat energie, zapomenout na trápení a hlavně se s nimi dá smát všemu a dlouho.
S malými dětmi jsem se ocitla ve světě, který měl své krásně pomalé tempo. Vše mělo svůj čas a důvod. Když jsem šla s dětmi na procházku, tak jsem zjistila, kolik zajímavostí je v blízkosti našeho domu. Denně jsem okolo nich spěchala a nic zajímavého neviděla. Když jsem s dětmi stála každé tři kroky, tak jsem zjistila kolik květin, zvířátek, ptáků okolo žije i když bydlíme ve městě.
Větší děti mne každý den po práci přemlouvaly hrát nějakou hru. Když jsem se nechala ukecat a přenesla se přes to, že nebude splněna spouta úkolů (které byly jen v mojí hlavě), tak jsem celá nadšená hrála cokoliv a nechtěla přestat.
Když se děti dostaly do věku, kdy mne začaly shovívavě přehlížet, tak se mi zase líbila jejich upřímnost. Někdy tvrdá, ale většinou přesná. V oblibě mám větu mojí dcery: "Mám ráda svůj volný čas". Používá ji vždycky, když ji nutím dělat něco užitečného a ne jen tak lenošit. Ta věta je důležitá především v tom, že když si člověk váží svého volného času, tak si váží i sebe. Často si jí opakuji a snažím se jí řídit.
Jsem šťastná, že mě děti nutí dívat se na youtubery, číst jejich oblíbené knihy, poslouchat jejich oblíbenou hudbu a někdy si poslechnout nějaký nový slam. Jsem šťastná, že mi trpělivě vysvětlují slova a zkratky, kterým nerozumím. Jsem šťastná, že mi dovolí pobýt v jejich osobním prostoru a ptát se: "Co bylo nového ve škole? Čemu se směješ? Co si píšete na Fejsu?" Jsem šťastná, že mě zatím neposlaly do ...
Už dávno nastal čas, že já děti přemlouvám, abychom si zahrály nějakou hru společně. Nemají čas, mají tolik zajímavých svých aktivit. Ale když si čas udělají, tak je to pořád fajn. Jen už je nemusím nechat vyhrávat. Jde jim to samo.
Představuji si čas, kdy budeme s dětmi zase chodit na procházku. Pěkně pomalu v okolí domu. Budeme sledovat ptáčky, rostliny, zvířátka. Děti konečně zpomalí a budou se divit, co vše se ve městě může obdivovat. Já už budu stařičká a pomalá a oni budou rozlítaní zaměstnaní. A tak si zase po letech budeme moci vykračovat tempem malých dětí a obdivovat svět. Jen si prohodíme role. Je to spravedlivé :o)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama