Koho obdivuji já

6. února 2016 v 19:33
Všude jsou obdivováni lidé krásní, chytří, silní, rychlí, výkonní. Prostě lidé, kteří něco dokázali nebo jsou něčím společensky obdivuhodní. Ano, je důležité o těchto inspirativních osobnostech psát. Ale když máme tolik médií, tak by se mohlo psát i o těch "méně" úspěšných. Proč? No třeba proto, že by se s nimi většina lidí mohla ztotožnit.
Osobnosti, které něco dokázali, museli určitě hodně makat, učili se, byli pokorní a vždy po prohře povstali a dál makali. Zřejmě měli něco, co je hnalo dál. Touhu, sen, zájem, potřebu. Prostě měli tolik energie, že se činností samotnou dál dobíjeli. Fajn. ONI si obdiv si určitě zaslouží.
A pak jsou davy lidí, které tyto osobnosti obdivují, fandí jim. Dav to jsme my. My, kteří ráno vstaneme a den za dnem jdeme do práce. Pracujeme jako obyčejní řaďáčci, které nikdo neobdivuje. Mnohdy děláme práci, která nás nebaví, ale živí. Po práci zajišťujeme chod domácnosti, rodiny. Spotřebujeme na to možná víc energie než slavní a nic z toho, co celý den děláme, nás nedobíjí. Spíš vysává. A nikdo nás za to neobdivuje. Nechápu, proč pan ředitel ráno nestojí ve vrátnici a netleská zaměstnancům, že i přes všechnu únavu a vyčerpání, dnes opět dorazili plnit své úkoly. Když se večer vleču domů, tak si umím představit, jak dochází horolezcům na Everestu kyslík. Potácím se stejně mátožně, jen se doma v obýváku nefotím s vlaječkou a šťastným výrazem ve tváři. V časopisu by fotku rozhodně neotiskli - paní, která celý den pracovala došla i domů. Je unavená víc než horolezec. A možná by článek o této unavené dámě "nakopl" spoustu podobně unavených žen a mužů. Hlavní motto by bylo "Nedopadnout jako ONA". Myslím, že by to všem šlo skvěle. Určitě lépe, než snaha vyrovnat se těm dokonalým, kteří stačí kariéru, rodinu, koníčky, barák, zahradu, psa a ještě něco navíc. Třeba jiskru v oku. Nebo neustálou životní energii. Pozitivní pohled na život. Tah na branku. Jít si za svým cílem.
Když si o NICH přečtu, tak mě to chvíli těší a pak rozhodí. Těší mě to proto, že je to takové šťastně pozitivní a myslím si, že to taky dokážu. Potom mi rozhodí to, že jsem to zatím nedokázala. Být jako ONI.
Ale nebýt jako ONA, to by mohl zvládnou každý, ne? A hned by měl lepší sebevědomí. Jsem na tom lépe než ONA. Jsem lepší než ONA.

Já tedy rozhodně obdivuji ty druhé. Ty, o kterých se nepíše. Moc dobře vím, kolik energie potřebují na obyčejné živobytí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama