Na táboře

1. července 2020 v 23:10
Je jeden dobrý člověk. A nejmenuje se František Dobrota, jak zpívají Buty, ale Jaroslav Babický. A ten před 30 lety založil dětský oddíl Ježci. Celých 30 let se mu věnuje ve volném čase a zadarmo. Podle zásad Jaroslava Foglara. Tak jak si jako mladý kluk vysnil. Dětským oddílem prošlo už několik desítek nebo spíš stovek dětí. Měla jsem to štěstí, že moje děti v oddíle vyrostly, ale taky jsem chvíli mohla být součástí a několik let jsem vařila na táboře. Tábor je uprostřed přírody vedle potoka. Bez elektřiny. Bez myčky. Bez koupelny. Co si sami děti a vedoucí neudělají, to není. Postavit celý tábor. Udělat snídani. Hry. Uvařit oběd. Mytí nádobí. Odpočinek. Opravy rozbitých částí tábora. Nanosit dříví do kuchyně. Hry. Připravit večeři. Hry. Připravit slavnostní oheň. Pomoct se vším nejmladším členům družiny. Dát usušit mokré věci. Sebrat věci ze sušáku než začne pršet. Nanosit a ohřát vodu v brutaru. Teplou nanosit do sudů v umývárce, aby bylo v čem se umýt. A spoustu dalších drobných úkonů bez kterých by tábor nefungoval.
A večer, když jsou děti ve stanech, tak jim Jarda hraje na kytaru a všichni si zazpívají ježčí ukolébavku. Pokaždé jsem při zpívání zaklonila hlavu, dívala se na nebe plné hvězd, Mléčné dráhy, padajících meteoritů a nechala se dojmout okamžikem.
Možná jsou na světě místa, ze kterých je hvězdné nebe hezčí a blíž. Ale žádné místo nemá krásnější atmosféru.
Nevím proč. Asi, že se mi tam uprostřed dětí, přírody a pod zařícími hvězdami zdá být svět v pořádku.
 

Strach

28. června 2020 v 12:36
Strach ve mně, v tobě, v nás,
Je s námi víc než chceme,
Strach řídí naše životy,
A rozhoduje za nás.
Je láska silnější?
Určitě.
Ale její dost? Na všechny strachy?
Dokáže pohlazení strach vyléčit?
Určitě.
Ale máme u sebe ruce, které hladí?
Je objetí lék na všechny naše děsy?
Určitě.
Ale objímáme se častěji než polykáme léky?
Úzkost dokáže zúžit život na přežívání.
Jaký má přežívání smysl?
Říká se, že peníze dělají peníze. Je to tak.
A se strachem je to stejné. Strach dělá strach.
Šlo by strach zpeněžit?
Tak určitě.
Ti co umí "peníze dělají peníze" umí na strachu vydělat.
Ale jak prodat strach který nás obtěžuje? Nebo nechtěl by ho někdo "jen za odvoz?"
Nebo zadarmo.
Nebo ho opřít u popelnic, třeba se někomu bude hodit?
Nebo ho odvézt do sběrného dvora a klidně zaplatit poplatek. Hlavně ať už je pryč.
Bez strachu se nedá přežít. Se strachem taky ne.
A tak nezbývá než se skamarádit.
Moc ho nekrmit, aby nám nepřesnostl přes hlavu.
Rozmlouvat s ním a mít dost argumentů na jeho katastrofické vize.
Mít činnost, při které zapomeneme na vše. Včetně strachu.
A vědět.
Že jednou to pomine.
Že život je krátký.
Že život je krásný.



Další články


Kam dál

Reklama