Hora osudu

Pátek v 21:55
Miluju cesty po horách. Dodnes si pamatuji, jak jsem poprvé byla ve Vysokých Tatrách a ucítila majestátnost hor. Došlo mi, jak je příroda mocná a jak jsme my, lidé, zranitelní. Stačí změna počasí a z výletu se stane drama.
V mlze se nám podařilo vylézt na úplně jiný kopec než jsme chtěli. Když se mraky protrhaly, tak jsme zjistili, že Téryho chata, ke které jdeme, je na druhém kopci. Výhled to byl hezký, ale pocit to byl zvláštní.
Nedávno jsem měla Déjà vu. To když mi došlo, proč se v životě se vším tolik nadřu. Byla jsem tak unavená, že jsem si v klidu sedla a rozhlédla se. A zjistila jsem, že se snažím vylézt na úplně cizí horu osudu. Pro sportovce, pro lidi s ambicemi, pro soutěživé typy. Myslela jsem si, že když budu makat, že horu zdolám a na vrcholu bude odměna v podobě nekonečného štěstí. Cesta pro mne byla tak náročná, že i kdyby na vrcholu bylo cokoliv, nestálo to za ty ztracené roky. Když už jsem v klidu seděla, tak jsem se rozhlédla a uviděla jsem před sebou svojí horu osudu. Nebo spíš kopec. Takový obyčejný, nenápadný s řídkým lesem, loukami a nicmoc potůčkem. Ale na procházky akorát pro mě. A tak jsem slezla z hory dolů a pohodlně vyšla na můj kopec osudu. Byla to příjemná procházka, měla jsem čas se rozhlížet cestou, zastavit se a povídat s jinými lidmi, viděla jsem srnky a zajíce a nahoře jsem měla nádherné výhledy na velehory kolem mne. A tak mě moje mylná cesta na cizí horu osudu umožnila vidět, kam patřím. A jsem na svém kopečku spokojená.
 

Komu by se lhát nemělo

18. listopadu 2018 v 12:18
K desátým narozeninám dostala Stázinka kromě běžných dárků i jeden speciální. Byla to studna s průzračnou vodou. Měla o ní pečovat celý život. Péče o vodu ve studni nebyla namáhavá. Stačilo nelhat, žít v pravdě a nepodvádět. Stázka byla hodné děvče, takže se svěřeného úkolu nelekla. Učila se dobře, doma pomáhala, rodiče jí měli rádi, dělala co jí bavilo, neměla důvod lhát ani podvádět. Na začátku vodu ve studni kontrolovala každý měsíc. Počáteční průzračnost jí přesvědčila, že to hravě zvládne, a tak chodila na kontrolu již jen dvakrát nebo jednou ročně. Když se poprvé zamilovala a vyvolený začal chodit se Stázky nejlepší kamarádkou, řekla jim, že je to super a lásku jim lásku přeje. Nikdo o jejích pocitech nevěděl, tak co. Ale voda ve studni se poprvé lehounce zakalila. Stázku to mrzelo a o to víc se snažila mluvit pravdu. Jak rostla, byl tenhle úkol čím dál těžší. Zjistila, že jsou situace, kdy pravdu říct nedokáže. Většinou se bála, že pravdou ublíží. Někomu nebo sobě. Často se bála samotné reakce na pravdu. Křiku, hádky, nenávisti, závisti. Tak situace občas řešila tak, že neříkala nic. Myslela si, že když je zticha, tak nelže. Ale studnu neoklamala. Mlčení vodě škodilo stejně jako lži.
Dostala se do kolotoče - práce rodina práce rodina práce rodina. Na studnu úplně zapomněla, jen v podvědomí cítila, že nemá lhát. Což se jí nedařilo. Jednou zalhala v práci, podruhé rodičům, jindy kamarádce. Přetvářka se stala její součástí. S úsměvem vždy vyšla ostatním vstříc a dělala, že jí to nevadí. Po dvacetiletém maratónu ... vstát, udělat snídaně a svačiny, vypravit děti, letět do práce, makat celý den, nakoupit, večeře, učit se s dětmi, uklidit, vyprat a vyžehlit prádlo, vyřídit všemožné i nemožné záležitosti týkající se domácnosti, školy, kroužků, .... Stázka zkolabovala. Když ležela v nemocnici, tak si vzpomněla, že už hodně let nebyla u studny. Pocítila obrovskou touhu se k ní okamžitě vydat i když věděla, že je plná lží. Proto přece ke studni nechodila. Bála se vidět pravdu o sobě. Studnu se zkalenou vodou od všech těch lží za život navršených. Ale pohled do studny jí překvapil. Studna byla plná lží, ale jiných než si Stázka myslela. Nebyly to lži vůči jiným lidem. Byly to lži vůči sobě. A Stázce došlo, že pokud se k sobě nezačne chovat poctivě, tak se pod nánosem všech těch lží udusí. Konečně pochopila, že voda ve studni zůstane čirá, když bude poctivá k sobě. A tak pomalu začala s nápravou. Bylo to těžké. Nejen říkat pravdu, ale hlavně si nic nenalhávat. A tak začala víc dělat co jí baví. Protože čekat, že jednou na to bude čas, byla lež největší.
Máte ve své studni víc lží vůči druhým nebo vůči sobě?

Další články


Kam dál

Reklama