Úsměvy smutných mužů

3. srpna 2018 v 8:54
Taky u filmů nebo knížek brečíte? Já skoro vždycky. A včerejší návštěva kina nebyla výjimkou. Film Úsměvy smutných mužů mne zasáhl víc než jsem čekala. Šla jsem na film o mužích alkoholicích a bylo mi jasné, že to nebude komedie, ale nenapadlo mne, že mne tolik zasáhne. Nejsem ani muž ani alkoholik ani nikoho podobného v rodině nemám. A přesto. První slzy mi začaly téct v okamžiku, kdy opilému čtyřicetiletému Josefovi, který se dostal po návratu z léčebny do relapsu, volá máma a ptá se ho, co pro něj může udělat a on jí řekne "Co pro mě můžeš udělat? Přines mi flašku ginu a pověs jí na vrátka, vidět mě nemůžeš. Promiň mami." A máma mu skutečně lahev ginu přinesla. V té chvíli jsem cítila jak moc je každý z nás sám na boj se svými démony, strachy, závislostmi. Chápala jsem zoufalství mámy, která nemůže pomoci synovi a tak mu zcela nevýchovně přinese lahev chlastu. Protože mu chce ukázat, že není sám. Protože chce vidět, že žije, protože si prostě nemůže pomoct ani jemu. Už to není malej kluk, kterej upadl a může ho pochovat, pofoukat bolístku. Už to kluk musí zvládnout sám. A když to nezvládá, tak to bolí. Všechny jeho blízké. Ve stejném okamžiku cítíte i smutek Josefa nad tím, že všechny zklamal, že to nezvládl, nedokázal. Tíží to jako kámen na krku.
Film není jen o závislosti na alkoholu, ale především o umění zpracovat prohru, neradostnou životní realitu. Je v něm dobře vidět, jak je těžké si přiznat pravdu. A i když si ji přiznáte, tak ještě pořád je velký kus cesty k tomu pravdu o sobě přijmout. Jsem panu Formánkovi vděčná za sepsání jeho příběhu. Že se dokázal přenést přes svoji obavu (ve filmu zmiňovanou), co si o mě budou myslet lidi. Blbci ať si myslí co potřebují a ostatní? Ostatní jsou rádi že existují odvážní jedinci 😊.
 

Obálka Až budeš hledat inspiraci

25. července 2018 v 21:53
Nedaří se mi vymyslet hezké téma na psaní, a tak jsem po několika měsících otevřela poslední dárkovou obálku nazvanou Až budeš hledat inspiraci. Kartičky s kousky básní a citace od mých oblíbených autorů sice inspiraci nedodaly, ale srdce potěšily a já bych se o tu radost chtěla podělit:

Píši Vám, Karino, a nevím, zda jste živa,
zda nejste nyní tam, kde už se netoužívá,
zda zatím neskončil Váš nebezpečný věk ...
... Tak mlád, tak krutě mlád a zralý ponejprve,
směji se do krve a pláči kapky krve,
a Bohem opuštěn a Boha opustiv,
píši Vám, Karino, a nevím, zda jsem živ.
Jiří Orten -Sedmá elegie

Jak kvítek, který vadne,
jak světlo lapmy za dne,
jak pousmání chladné,
jsi zbytečná,
jak prach, jenž na stůl sedne,
jak dálky nedohledné,
jak odmocnina z jedné,
jsi zbytečná,
má lásko.
Karel Kryl - Tři variace na stejné téma

Vzít si život. Zajímavý výraz - vzít komu? Když už je po všem, vy nejste ta, která ho postrádá. Vaše vlastní smrt je něco, co se děje všem ostatním. Váš život není vlastní. Nesahejte na něj.
Sherlock 4. série, 2. díl

Pochybuj, že hvězdy hoří,
pochybuj, že slunce nestojí,
pochybuj, že pravda není lží,
ale nikdy nepochybuj, že tě miluji.
Hamletův dopis pro Ofelii

Loki: "Přicházím se šťastnými zprávami o osvobození světa."
Nick Fury: "Osvobození od čeho?"
Loki: "Od svobody. Svoboda je velká lež života. Jakmile to přijmete, ve svém srdci ... najdete mír."
Avengers

Spadl jsem ze skály prorostlé arnikou
a teď ležím,
rozedřenou kůži mám plnou písku, suchého listí a tebe.
Václav Hrabě - Infekce

Mám za přátele marnotratné muže.
Z nás každý rád svou hřivnu zakopá.
My do svých vlasů vplétáme si růže,
a po nás - což - ať přijde potopa!"
František Gellner - Po nás ať přijde potopa

Další články


Kam dál

Reklama